Taťána

Válka nás všechny zastihla náhle a nečekaně. Ale první silné výbuchy, které mě probudily před čtvrtou ráno 24. února, mně už byly povědomé. Srdce se mi rozbušilo tak, jako by chtělo vyskočit z hrudi a slzy vyhrkly z očí – cítila jsem lepkavé horké déjà vu léta 2014 v Doněcku. Na chvíli jsem se ponořila do vzpomínek tam, kde jsem měla nádhernou rodinu – manžela, děti a přátele, oblíbenou chatu, kam jsme jezdívali o víkendech. Klidný a šťastný život. Kvůli ruské invazi jsem tehdy najednou ztratila všechno. Nechtěla jsem uvěřit, že se opakuje stejná situace. Mé srdce křičelo NE, přece nemůžu znovu přijít o svůj dům. Ale realita se drala do mozku strašlivými explozemi, které byly slyšet ze všech stran. Z obstřelovaného Doněcku jsem prchala se dvěma dětmi. Teď jsem měla půlroční miminko. První dny jsem byla v šoku a bezradná, pociťovala jsem skoro zvířecí strach o život svých dětí.

Tehdy, asi pátý den, po další hrůzostrašné noci probdělé v studeném sklepě a s neustále plačícím miminkem jsem si uvědomila, že musím zajistit pro nás všechny bezpečné místo. Na mně leží zodpovědnost za mé děti. Pokud se mi najednou něco stane, kdo se o ně postará? Byla jsem si vědoma všech rizik a nebezpečí dlouhé cesty a ještě s miminkem, ovšem zůstat bylo mnohem nebezpečnější.

Měli jsme velké štěstí, že jsme se dostali na nádraží, nasedli na vlak do Lvova a nakonec i opustili zemi. Vyčerpávající cesta do Čech trvala více než čtyři dny. Kvůli prožitému silnému stresu jsme také onemocněli, nejhůř na tom bylo naše nejmenší dítě. Během prvních týdnů jsme s ním třikrát navštívili lékaře a nakonec skončil na jednotce intenzivní péče. Začal se v noci dusit a celé tělíčko bylo pokryto ekzémem. Nejdůležitější ale pro nás bylo, že jsme se ocitli v bezpečí!

V České republice nám pomáhali kamarádi a ochotní lidé, kteří nám poskytli ubytování na první dny. Musela jsem si ale najít něco stabilnějšího, protože každý přejezd (během tří týdnů jsme změnili místo čtyřikrát) mi působil těžký stres, který mě vracel k traumatizujícím zážitkům – nutnost rychle sbalit, popadnout děti a utéct. Začala jsem vyhledávat pomoc přes všechny své známé a nakonec jsem dostala číslo na Kimberly. Okamžitě jsem ji zavolala a řekla o naší situaci. Kim nám slíbila, že pro nás najde bydlení, kde bychom mohli zůstat delší dobu.Cítila jsem se velmi šťastná, jako by mi spadl kámen ze srdce. Už jsem začala pociťovat, jak mě nebezpečně sužuje úzkost.

Když jsme dorazili na nové místo, potkala nás Kim se svou dcerou a kamarádkou. Byla jsem ohromena, jak byly ženy připraveny na náš příchod, postaraly se doslova o všechno potřebné jak pro nás tak i pro děti – o jídlo, hygienické potřeby, hračky a další. Na novém místě jsem se začala postupně zotavovat, zlepšil se mi spánek i spánek děťátka, začaly mizet noční hrůzy a opět jsem získala schopnost přemýšlet o naší budoucnosti. Amiti nám pomáhá řešit všechny možné problémy jak s hledáním práce tak i se zápisem dětí do školky a školy, skvěle organizuje volnočasové aktivity nejen pro moje děti ale pro celou uprchlickou komunitu – a to není zdaleka úplný seznam.

Moje bezmezná vděčnost patří Kimberly a celému týmu Amity za jejich nefalšovanou lidskost a upřímnou podporu všem postiženým rodinám z Ukrajiny! Jsem velmi vděčná České republice za jejich pohostinnost a pomoc, jsem velmi vděčná všem lidem, kteří podporují Amity – díky vám dostává tolik zničených osudů šanci se vzpamatovat! Díky Kim a všem vám se moje naděje a víra v šťastnou budoucnost lidstva, kterou jsem málem ztratila, obnovuje! Přeji Kimberly, týmu Amiti, jejich rodinám a všem lidem, kteří nejsou lhostejní k ostatním, mír, blahobyt a štěstí.