Hanna
Ivano-Frankivsk, Ukrajina
Na začátku své cesty z Ukrajiny jsem vyplnila všechny možné žádosti a poslala několik e-mailů. Těsně před odjezdem mě kontaktovali dobrovolníci, kteří nabízeli ubytování.
V té době jsem nevěděla, že jsem v kontaktu s mužem jménem Harry. Mluvil se mnou laskavě a nabídl mi, že bych mohla zůstat v jeho domě. Přestože měl k dispozici pouze jednu ložnici a další postel neměla ani matraci, nechal nás žít u sebe. Jsem mu nesmírně vděčná za pomoc. Byl to velmi dobrý a laskavý muž. Kvůli nám se musel omezovat ve svém vlastním domě a zažívat určité nepohodlí.
Harry pochází z Řecka, usadil se v Praze a pracuje pro IT společnost. Ptala jsem se, proč chce pomáhat lidem. Vyprávěl, že jeho dědeček jednou také potřeboval pomoc v cizí zemi a naučil ho laskavosti k lidem, kteří jsou v životní nouzi. Nedokázala jsem nečinně sedět. Se synem jsme se ocitli daleko od domova v jiné zemi, bez peněz. Stěhování bylo neplánované a neměla jsem žádné úspory. Byla jsem tedy připravena přijmout jakoukoli práci a začít pracovat. Bylo mi jasné, že musím jít dál.
Znovu jsem začala psát a vyplňovat dotazníky, a opět se mi ozvali dobrovolníci. Tentokrát mi bylo doporučeno, že existuje rodina, která již pomohla ubytovat několik rodin z Ukrajiny. Zeptali se mě, co přesně potřebuji pro domov. Tak tohle jsem opravdu nečekala. Jediné, co jsem potřebovala, bylo místo, kde nebudu překážet s malým dítětem, a že bych tam chtěla zůstat alespoň 2-3 měsíce. Doufala jsem, že válka brzy skončí a my se vrátíme domů.
Když jsem poprvé uviděla Kimberly, stála přede mnou půvabná žena, v jejíchž očích jsem viděla upřímnost i nejistotu zároveň, ale řeč pohybů mě přesvědčila, že vidím sebevědomého a neochvějného člověka. Tehdy jsem si uvědomila, že je to právě ten člověk, který podpoří moji malou rodinu v České republice. Naše komunikace byla celkem snadná a nenucená, na první pohled se zdálo, že si rozumíme. Abych byla upřímná, nedokážu tu situaci přesně popsat, byla jsem tak vyděšená a zároveň klidná, že se všechny pocity smísily. Cestou domů jsme si povídaly, plakaly, podporovaly se, jako přátelé nebo dokonce příbuzní. Jako bychom byli blízcí přátelé, kteří se setkali po několika letech odloučení.
Kimberly, jsi nádherná silná žena, přeji ti všechno nejlepší. Byla to Kimberly, kdo nás potkal a ubytoval v krásném domě. Postarala se úplně o všechno, do posledního detailu. Od houbičky na mytí nádobí až po měkkou přikrývku do postele. Ano, je pravda, ne vždy jsou to věci z výloh, ale jsou to věci, které lidé darovali od svých dětí. Jsme za všechno vděční a vážíme si toho každý den.
Pamatuji si, jak jsem synovi zařizovala školku; zima ještě neskončila, a jako každá máma jsem se bála, jestli má syn dost teplého oblečení. Nebudete tomu věřit, ale příští ráno byla Kimberly na prahu se dvěma obrovskými balíky oblečení. Kimberly a Amity, byli to lidé, kter0 jsme v tu chvíli potřebovali, pro mě to byl skutečný zázrak.
Možná při čtení mého příběhu vás napadne, že se tady stalo něco zvláštního. A věřte mi, že podpora a péče, kterou nám Amity poskytuje, se nedají popsat pouhými slovy. Jejich úsměvy, sympatie, soucity, podpora a promyšlené činy mají velký smysl. Děkuji Všemohoucímu, že jsme na naší nelehké cestě potkali tak úžasné lidi, klaním se každému z nich a děkuji za vše.