Alina

Ahoj všichni! Chci se s vámi podělit o svůj příběh. Jmenuji se Alina. Celý život jsem žila v malém městě na Ukrajině, které se nachází v Doněcké oblasti. Tam jsem se provdala a mám dvě krásné děti, dceři je šest let a synovi tři. Vždycky jsem snila o tom, že budu mít šťastnou rodinu, úžasného manžela a všechno tohle jsem měla. Můj manžel pracoval v továrně jako účetní a já jsem o víkendech zpívala v malé kavárně. Moje dcera nastoupila do první třídy v roce 2021 a malý synek šel do školky. Náš život se postupně zlepšoval, koupili jsme si dům, o kterém jsme tak dlouho snili, a roztomilou kočičku, která se stala dalším členem naší rodiny. Říkáte si, že je v životě všechno tak, jak má být.

Pak ale 24. února 2022 se náš starý život zastavil. Ráno jsem se probudila, zvedla telefon a v tu chvíli mě polil studený pot, v očích mi vyhrkly slzy…Válka?? Nemohla jsem uvěřit, že se tohle skutečně děje. S manželem jsme kontaktovali naši kamarádku. V první řadě jsme se snažili soustředěně uvažovat, vždyť naše děti jsou tady a my musíme zajistit jejich bezpečí. Rozhodnutí odejít do zahraničí nepřišlo hned. Za prvé, rozloučení s manželem pro mě znamená něco nereálného, ​​protože vždy jsme byli spolu. Za druhé, kam bychom šli? Dokud jsme v našem městě neslyšeli výstřely a výbuchy, nepospíchali jsme o našem odchodu uvažovat. Kryt byl vybaven od prvního dne války a děti spaly pouze tam. Pak ale prvního nebo druhého března k nám začaly doléhat ty strašlivé zvuky a byly stále blíž a blíž. Nakonec jsme se rozhodli, odejdu s našimi dětmi. Volba padla na Českou republiku, protože můj kamarád už v té době přicestoval do Prahy z Charkova.

Do Prahy jsme jeli vlakem 4 dny. Cestovala se mnou i moje kamarádka, její matka a její dcera, které je dvanáct let. Naše cesta je sám o sobě příběh – stres, nervy, slzy a hádky během těchto čtyř dnů. Do Prahy jsme přijeli 9. března 2022. Můj kamarád se seznámil s úžasnou ženou, která se o něj postarala a také pomohla nám všem. Ubytování jsme měli na týden. A co dál? První týden jsme se věnovali papírování, zařizování víz a dalším věcem potřebným k registraci a pro život v ČR. Když jsme pak jednoho dne šli do centra sociální pomoci, potkali jsme rodinu, která řekla, že jim pomáhá žena z Ameriky. Vzala jsem si její telefonní číslo. Dlouho mi trvalo, než jsem se odhodlala zavolat, nejsem zvyklá prosit o pomoc, ale tady není čas na hrdost, když jste s dětmi a potřebujete někde bydlet. A nikdo za vás nic neudělá, musíte to udělat sami. Výhodou bylo, že mluvím trochu anglicky. Samozřejmě, že zavolám. Vytočila jsem číslo a uslyšela roztomilý hlas, byla to Kimberly. Řekla mi, abych jí poslala informace o tom, kolik nás je a kolik je nám let. Druhý den mi zavolala zpět a řekla, že za tři dny se můžeme nastěhovat do bytu. Cože, nemohla jsem tomu uvěřit, stane se to? Kimberly poslala adresu a třetí den jsme s taškami v rukách dorazili na určenou adresu.

Přijela jsem s dětmi jako první a během čekání se mi hlavou honilo mnoho různých myšlenek. Kimberly zavolala a řekla, že tam bude za 5 minut. Pak vidím křehkou blonďatou dámu, která jde naproti a usmívá se na mě. V tu chvíli jsem se trochu zklidnila. Zavedla nás do bytu a řekla, abychom počkali. Myslím, že máme domov! Pak jsem viděla, jak stoupá po schodech a táhne obrovské tašky. Jakékoliv pochybnosti byly tytam. Ve stejnou dobu přišli i moji přátelé, kteří nás odkázali na Kimberly, a pak jsme se o sobě mohli dozvědět více. Kim řekla, že bychom mohli bydlet v tomto bytě. Když odešla, byli jsme všichni v šoku a nevěřili jsme, že tohle je všechno pravda. Objednala nám jídlo, přinesla vše, co jsme k životu potřebovali, ale nejdůležitější bylo, že jsme měli střechu nad hlavou. To bylo naše první seznámení s Kimberly.

Jak jsem později zjistila, Kimberly vytvořila komunitu Amity. Tým Amity poskytuje Ukrajincům, kteří byli nuceni opustit svou zemi, pohodlné bydlení a podporu. Nám lidem z Ukrajiny dávají v této těžké době nejen jídlo, bydlení, pomoc s hledáním práce, také pomáhají dětem začlenit se do škol a školek. Dávají nám mnohem víc. Víru! Nemohla jsem uvěřit, že na světě existují lidé, kteří jsou připraveni pomoct nezištně, upřímně a vřele! Všem, kteří Amity nějakým způsobem pomáhají, z celého srdce děkuji!!! Za to, že můžeme opět žít, užívat si života, vychovávat své děti a cítit se dobře v jiné zemi. Ano, jsem velmi smutná, že děti a já nemůžeme být blízko mého manžela a jejich tatínka. Ale v tuhle chvíli je důležité, že ony jsou v bezpečí!

Kimberly, děkuji za tvé laskavé srdce! Děkuji za Amity. Miluji tě.